Lora a Torr, I. část
Na lodi bylo veselo. Pirátská posádka právě provedla úspěšný obchod, jak tomu s oblibou říkali, a získala tak zboží a peníze, které ji na několik týdnů uživí. Námořníci se radovali a probírali se nakradenými předměty, když si kapitán pozval do své kajuty dívku, jedinou dívku, která se na palubě nacházela. Přivedl ji ke svému loži, na němž ležela dřevěná truhla.
,,Mám pro tebe dárek, má drahá," řekl jí kapitán a jemně ji pohladil po vlasech, ,,otevři to."
Dívka se nenechala dlouho pobízet, dárky od jejího kapitána vždy stály za to. Odklopila západku a otevřela víko truhlice. Uvnitř se nacházely sytě rudé šaty z jemné vlny, obšívané zlatou nití a perlami. Dívka je vybrala z truhly a nadšeně si je prohlížela. Byl to ten nejkrásnější dar, který od něj kdy dostala. Kapitána těšilo, když měla radost z jeho pozorností, zvlášť když jej nic nestály. Truhlu s šaty vzal z okradené lodi v domnění, že jeho dívku budou krásně zdobit. Seděl na svém stole a sledoval, jak dívka pobíhá po kajutě a šaty si zaujatě prohlíží.
,,Tak si je obleč, Lori, určitě ti budou slušet," vyzval ji.
Dívka si rychle stáhla svoje vrchní šaty a oblékla si ty rudé. Přepásala je vytkávaným opaskem a zatočila se v nich.
,,Pojď ke mně, má milá," řekl jí a počkal, až k němu přistoupila.
Jednou rukou ji objal kolem pasu a druhou jí vytáhl jehlice z vlasů. Její jasně zrzavé vlasy jí teď spadaly na ramena, hrudník a záda a tvořily kontrast k rudým šatům. Kapitán si k sobě Loru přitáhl a políbil ji.
Na palubě zatím námořníci probrali všechno, co lupem získali, a každý si našel nějakou drobnost, kterou si mohl nechat. Věděli, že má teď kapitán jiné starosti než hlídat, aby se něco ze zboží neztratilo. Jediný, kdo si nic nenechal, byl patnáctiletý hoch s plavými krátkými vlasy a jasně modrýma očima. Přecházel po palubě sem a tam poblíž kapitánovi kajuty.
,,Torre, nech toho, ještě si tě všimne a budeš z toho zase mít problémy," zavolal na něj jeden z jeho druhů, ,,pojď se radši podívat na tuhle sponu. Mohl by sis s ní sepnout tuniku, hned by to vypadalo lépe. Třeba by o tebe v dalším městě konečně zakopla nějaká hezká holka."
Námořník se vlastnímu šprýmu zasmál, Torr jej však neposlouchal, jen mávl rukou a dál čekal před kajutou. Když to tak udělal posledně, kapitán jej seřval za drzost a troufalost. Torr mu začal odmlouvat, že jen čeká na svoji sestru a nedělá nic špatného. Pohádali se a kapitán jej přes noc nechal v cele. Torr neměl kapitána nikdy rád a jakékoli zbytky sympatie se vytratily ve chvíli, kdy si kapitán začal s Torrovou sestrou Lorou.
Lora byla jediná rodina, kterou Torr měl. Jejich rodiče zemřeli, když oba byli malí. Loře byly tehdy čtyři roky, Torrovi dva. Ujal se jich jejich strýc Hartr, ale když odjel, zase zůstali sami. Hartr se nikdy nevrátil. Nějakou dobu žili u jeho známého Jeghara, byl zlatnickým mistrem v přístavním městě Paltu, ale kvůli jeho násilnickým sklonům od něj uprchli. V přístavu se přidali k pirátům a od té doby jsou u nich. Lora se o svého bratra vždy starala a dávala na něj pozor, posledních několik měsíců jej však zanedbávala, protože veškerá její pozornost patřila kapitánovi lodi. Torr měl málokdy možnost vůbec si s ní promluvit, natož aby se tak stalo o samotě.
,,Už na tebe zase čeká," řekl kapitán Loře, když si skrz okno všiml obrysu Torrovy postavy.
Lora seděla na posteli a oblékala se. Vzhlédla od zavazování tkanice svých šatů a přešla k malému oknu. Kapitán na ni hleděl vyčítavě a v jeho pohledu byl znát i hněv. Lora se rychle dooblékla a chystala se vyjít ven, ale než stihla kajutu opustit, kapitán otevřel dveře ven a postavil se do nich. Hleděl vztekle na Torra a mlčel.
,,Co tu chceš? Řekl jsem ti snad dost jasně, že tady nemáš co dělat," zahřměl náhle jeho hlas.
Torr byl ticho a snažil se pohlédnout za kapitána, jestli je tam jeho sestra. A vzadu v kajutě ji spatřil. Hleděl na ni prosebně a snažil se jí naznačit, aby šla za ním. Lora však stála na místě. Nedokázala vydržet pohled svého bratra ani kapitánovu zlost, a tak sklopila hlavu.
,,Loro?" zaslechla najednou kapitánův hlas, ,,posloucháš mě vůbec?"
Podívala se na něj. Byl rozčilený víc, než kdy zažila. Neodpovídala mu, jen očima skákala z kapitána na Torra a zase zpět. Nevěděla, co má dělat. Slzy ji začaly pálit v očích a než se odvážila cokoli říct, utekla z kajuty pryč. Prosmýkla se kolem kapitána i svého bratra, oba se ji snažili zadržet, a uprchla do podpalubí. Schovala se v malém prostoru mezi bednami se zásobami, přikryla se dekou, kterou strhla z nejbližšího lůžka, a hořce plakala. Nikdo za ní nešel, nikdo ji nehledal, byla tam sama.
Z paluby slyšela křik. Torr volal o pomoc a obviňoval kapitána z nespravedlivosti a sobectví. Lora slyšela, jak někdo o kus dál sestoupil do podpalubí a Torra vsadil do cely. Zůstala skryta několik hodin. Slyšela, jak se Torr vzteká a kope do mříží. Pak byl náhle ticho a vzápětí kapitána proklínal. Nakonec se odhodlala vyjít zpět na palubu.
Pomalu vyšla do schodů, rozhlédla se a viděla, že na lodi je běžný shon. Kapitán s dvěma dalšími námořníky studoval mapu, ostatní plnili své povinnosti. Nikdo si jí nevšímal, ani kapitán. Vydala se za ním. Došla až ke stolu, na němž byly mapy rozloženy, a čekala až na ni pohlédne.
,,Uprav se, má milá, jsi celá rozcuchaná," oznámil jí lhostejně, aniž by jí věnoval větší pozornost.
,,Propusť mého bratra," řekla tak rázně, jak v tu chvíli dokázala. To už se na ni zadíval, za stolem se narovnal, pak zavrtěl hlavou a řekl jí, že to udělat nemůže.
,,Torr kazí morálku posádky, je hrozbou pro bezpečí plavby a co víc," naklonil se přes stůl a hleděl jí teď do očí z nepřirozené blízkosti, ,,chce tě mít jen pro sebe. A to nepřipustím."
Pak ostatním přikázal: ,,Držte směr. Plujeme do Novortu."
Lora nevěřila vlastním uším: ,,Jen pro sebe? Torr mě chce jen pro sebe? A ne ty?"
,,Nedělej tady scénu!"
,,Jsi sobec!"
,,Sklapni!" okřikl ji, chytil za paži a odvlekl do soukromí.
Lora křičela, aby ji pustil. Silou ji hodil na postel v kajutě a vzdálil se o dva kroky od ní.
,,Takhle se mnou mluvit nebudeš a už vůbec ne před mými muži, rozumíš? Díky mně se k tobě chovají slušně a s úctou, uvědomuješ si to? Mohl jsem tě tehdy klidně nechat v přístavu a vůbec se s tebou nezahazovat."
Dal ruce v bok a z očí mu planul hněv. Nakonec dodal: ,,A víš ty co? Měl jsem to tak udělat. Mohl jsem tušit, že s tebou akorát budou problémy."
Lora mlčela a nechávala na sebe padat jeho hněv. Nebyl to první konflikt, který mezi nimi vyvstal, vlastně se pravidelně hádali, obvykle kvůli Torrovi. Lora se snažila kapitánovi vysvětlit, že ji Torr potřebuje a ona se o něj musí postarat, kapitán to však nepřijímal. Několikrát jí řekl, že se nehodlá dělit o její pozornost s takovým, jako je Torr. Vždy jí pak vyhrožoval, že je oba nechá v nejbližším přístavu, ale než do něj dopluli, ona se mu omluvila a usmířili se.
Nyní pokračoval ve svém monologu: ,,Rozmysli se, co chceš: jestli být poslušná panička nejlepšího piráta v okolních vodách, nebo starostlivá sestřička, která za sebou bude táhnout svého bratra jako balvan. Je to tvoje volba. A teď mi zmiz z očí!"
Se slzami, které se jí řinuly po tvářích, vyběhla z kajuty, už podruhé ten den. Kapitán vydechl a prohrábl si rukou vlasy. Měl jí už plné zuby, uměla se akorát hádat a nedokázala pochopit, že je jí bratr přítěží. Chvíli si nechal na rozmyšlenou, pak se vrátil na palubu a vydal další rozkazy. Blížil se večer. Ráno budou v Novortu. Několik dní se tam mohou zdržet. Něco prodají, nakoupí zásoby a poplují dál. Pokud do té doby Lora nepřijde k rozumu, skončil s ní. S těmito myšlenkami si šel kapitán lehnout.
Lora čekala, než se úplně setmělo. Nebyla si jistá, proč kapitán Torra nenávidí. Byl to milý mladý chlapec, občas byl líný, ale když ho někdo donutil, dokázal pracovat dobře. Občas hrál a udělal dluhy, ale zatím je vždycky splatil a někdy svým hraním dokázal i vydělat. Sice ne moc, ale alespoň něco. Několikrát jí však kapitán opakoval, že je její bratr navíc, že ji brzdí a že by jí bez něj bylo lépe.
Kapitán to však viděl trochu jinak. Torra bral jako konkurenci, jako člověka, který Loru rozptyluje a bere mu ji. Byl o dva roky mladší než ona a kapitán měl pocit, že by se měl konečně osamostatnit. Nemůže na ni přeci neustále spoléhat, měl by se proto postavit na vlastní nohy. Když tohle však jednou Loře řekl, začala mu vyhrožovat, že pokud někde Torra nechá a odpluje bez něj, ona skočí do moře a doplave za ním. Nedokázala by svého bratra opustit.
Když většina námořníků usnula, vydala se tiše k Torrově cele. Ležel na zemi a hleděl do stropu. Šeptem ho oslovila. Obrátil k ní hlavu. Oči se mu rozzářili, když ji spatřil, rychle se vyšvihl na nohy a došel k mřížím, kde stála.
,,Na, vezmi si to, ať neležíš na zemi. A tady máš něco na zub," řekla mu a podávala mu vlněnou deku a malý bochníček chleba.
,,Co tu děláš? To tě sem kapitán jen tak pustil?" řekl s úšklebkem, zatímco protahoval deku a jídlo mezi mřížemi.
Lora sklopila oči a když se na bratra opět podívala, vysvětlila mu krátce situaci: ,,Pohádali jsme se. Prý si mám vybrat…"
,,…jestli zůstaneš s ním, nebo se budeš starat o mě," dokončil za ni a zakousl se do chleba.
,,Slyšels to," odtušila Lora.
Torr se smutně pousmál a řekl jí jen: ,,Lori, slyšeli to nejspíš úplně všichni."
,,Co si zvolíš?" zeptal se jí pak opatrně.
Lora zavřela oči a složila hlavu do dlaní. Kroutila hlavou a snažila se myslet rozumně. Nedokázala však Torrovi odpovědět. Chytil ji za ruku a podíval se jí do očí.
,,Je to v pořádku, Loro," opakoval jí klidným hlasem. Věděl, co znamená, že mu nemůže odpovědět – zná odpověď, ale nechce jej ranit.
Zůstali spolu, dokud nezačalo svítat a námořníci se pomalu nezačali probouzet. Tehdy se Lora odkradla do své postele a zkusila ještě na chvilku usnout.
Když slunce vystoupalo nad obzor, přistála loď v Novortu. Námořníci se pustili do obchodu se zbožím, které přivezli a kapitán se vydal do města. Lora strávila celý den na lodi, pokusila se přesvědčit námořníky, aby jejího bratra pustili z vězení, ale jen nad její žádostí mávli rukou. Nebyla pro ně tak důležitá, aby kvůli ní riskovali trest. Lora tedy alespoň přinesla Torrovi další jídlo a čekala, až se na loď vrátí kapitán.
To se stalo až večer. Podle všeho strávil den v místních hostincích a na loď se vracel v rozjařené náladě, kterou ještě umocnila přítomnost mladé dívky, kterou v jedné z hospod potkal. Držel ji za boky a ukazoval jí svoji loď. Lora se vydala k němu. Původně si s ním chtěla promluvit a jejich hádku urovnat, ale když viděla, že ji vyměnil za jinou, nedokázala zůstat v klidu.
,,Co to je za…" vykřikla Lora přes půl paluby, ale než stačila dokončit otázku, přerušil ji kapitán.
,,To je Anta, můj nový doprovod na další plavby."
Při těch slovech ji zpražil pohledem tak, že Lora zůstala jen beze slova stát. Zdvihla obočí a než se otočil, aby odešel, přikráčela až k nim.
,,Nový doprovod? A co bude se mnou?" zeptala se.
Kapitán se jen krutě usmál a odpověděl jí: ,,Soudě podle toho, že jsi strávila noc u cely, tak už sis vybrala."
Lora se nadechla, aby mu oponovala, ale předběhl ji: ,,Nemyslela sis snad, že to nezjistím? Jsi bláznivá, pokud jsi měla dojem, že se na lodi může stát něco, o čem já nebudu vědět. Ne, nechci už nic slyšet. Zvolila sis a já už o tebe nestojím."
Otočil se a vedl Antu dál.
,,V tom případě propusť mého bratra, opouštíme loď. Navždycky."
Ohlédl se za ní právě ve chvíli, kdy mířila do podpalubí k celám. Kapitán kývl na námořníka, který měl u sebe klíče, aby celu odemkl a oba sourozence z lodi vyprovodil. Sám se pak dál věnoval své nové společnici a doufal, že s ní nebude tolik potíží jako s Lorou.
KONEC PRVNÍ ČÁSTI