Poníci Posmrtí

Jednoho dne v Posmrtí narazila Hatinar na svého syna, jak se přátelí s jakýmsi malinkatým jakoby koněm. Byla překvapená, když jí vysvětlil, že se jedná o poníka, kterého sám vytvořil a ostatní bohové mu pomohli. Rezignovala, když jí Aupur prozradil, že by si ho rád nechal v Posmrtí. A zhrozila se, když zjistila, že poníků je v Posmrtí celkem třináct.

Všichni byli huňatí, malí a roztomilí. Aupur je vytvořil podle koňských hříbat. Líbila se mu jejich neohrabanost a to, jak jsou malá. Rozhodl se proto vytvořit koně, který ale i v dospělosti zůstane tak malý jako hříbě. A ejhle, byl z toho poník.

Aupurovým záměrem bylo, aby zemřelí měli nějaké rozptýlení, někoho, s kým trávit čas. A také, aby i zemřelá zvířata měla společnost v posmrtném životě. Hatinar nakonec svolila a dovolila Aupurovi poníky v Posmrtí nechat. Sama se od nich však distancovala a nechtěla s nimi mít nic společného. Aupur to respektoval a o poníky se staral sám.

Nakonec ale bylo všechno jinak. Aupur se svým otcem Latharem jednou Hatinar nachytali v ohradě s poníky, jak je drbe a dává jim pochoutky. Nemohla si pomoci, vždyť byli tak nádherní a roztomilí a ani ona, bohyně smrti, jim nedokázala odolat.

Od té doby byli poníci Posmrtí součástí této říše. Stejně jako ovce, králíci, kočky, labutě a další, které postupně Aupur do Posmrtí ještě nastěhoval.